Photo by Boris Kačan

Překrásná země, v níž jsou i zdi uměleckým dílem

Zažili jste někdy nízký přelet nad chorvatskými ostrovy a pobřežím a obdivovali koláž dokonalých zděných zídek postavených bez špetky malty, které zde stojí v některých případech už tisíce let? Občas zaslechnete vtip, že jejich stavitelé neměli v zimě co dělat, a tak se předháněli v tom, kdo postaví nejhezčí zídku, ale skutečný důvod vzniku těchto staveb je mnohem zajímavější, stejně jako celé chorvatské umění stavění zídek bez pojiva.

Na světové úrovni se tomuto umění dostalo uznání v listopadu 2018, kdy bylo zapsáno na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO.

 

Ačkoliv to vypadá velmi jednoduše, nejde jenom o skládání kamenů na sebe. Umění stavby kamenných zídek je staré tisíce let. Stačí se podívat na Starogradsko polje na Hvaru, jež se nachází na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Zídky, které na něm vyrostly, vytyčovaly jednotlivé pozemky, a mnohé z nich stojí dodnes.

 

Zídky se stavěly z mnoha důvodů a mnoha způsoby. V některých případech šlo o důvody zemědělské. Aby byla půda úrodnější a vhodnější pro osev, tak se z ní odstraňovaly kameny a ty pak skládaly do zídek, které sloužily též k vytyčení pozemků. Na ostrovech jako je Pag zídky sloužily k ochraně lidí i zvířat před silnou bórou.

Na dalších ostrovech najdeme zídky, které vystavěli starověcí Liburnové. Ti zde byli prvními kolonizátory a zídky používali k vytyčení svého území. Skutečnost, že přetrvaly dodnes, dokládá, jak zruční to byli stavitelé. Stavba kamenných zídek je skutečně věcí dovednosti, jelikož jde o stavbu z kamene bez použití jakéhokoliv pojiva, a to s využitím jediného nástroje, jímž jsou holé ruce.

 

Nejvýmluvnějším příkladem takové výstavby, alespoň z ptačí perspektivy, je rozhodně ostrůvek Baljenac. Ač má rozlohu pouhých 0,14 km2, nachází se na něm neuvěřitelných 23 km kamenných zídek. Ale to není vše. Tvar ostrova a jeho komplikovaná síť zídek připomínají obrovský otisk prstu. Ten je jedním ze symbolů Chorvatska, neboť vynálezce daktyloskopie Ivan Vučetić pocházel z Hvaru.

Dalším výjimečným příkladem kamenných zídek, tentokrát na pevnině, jsou primoštenské vinice, jejichž réva do sebe nasává to nejlepší, co jí země poskytuje, a chráněna je právě prvotřídně vybudovanými zídkami. Kdysi to bývala úmorná práce, ale z jejích výsledků se dnes těší jak místní, tak turisté, kteří si připíjejí prvotřídními primoštenskými víny.

Nesmíme zapomenout, že technika stavby bez pojiva se nepoužívala jen při budování zdí. Od Istrie po Dalmácii můžete narazit na kamenné přístřešky postavené v charakteristickém stylu, jež sloužily k odpočinku rolníků i jako úkryt před špatným počasím. Tyto kamenné domky byly obvykle dost vysoké, aby v nich mohl stát člověk vzpřímeně a vzájemně se dosti lišily. Některé měly kuželovité střechy, jako tzv. kažuny na Istrii, zatímco jiné je měly kulovité, jako tzv. bunje v Dalmácii.

V Chorvatsku v posledních letech vzrostl zájem o tradiční povolání, takže se dnes na různých místech konají i přednášky a dílny na téma stavění kamenných zídek, např. v obci Velo Grablje na Hvaru, v němž každoroční Festival levandulí zahajuje právě dílna stavění zídek. Ale pokud toužíte po tom nejlepším, musíte se vydat na jedno jediné místo…

Dragodid.

Projekt Dragodid získal své jméno po neobydlené vesnici z kamenných domků na ostrově Visu. V roce 2011 získal ocenění Europa Nostra – cenu Evropské unie pro kulturní dědictví, a to za práci, kterou věnoval ochraně a propagaci techniky stavby bez pojiva a dalších autentických stavebních řemesel. V roce 2018 se v Dragodidu konala dílna pro zahraniční studenty architektury, během níž byly určité části vesnice pečlivě zrekonstruovány za použití starých tradičních technik. Tato iniciativa se rozšířila daleko za hranice kamenné vesničky už na svém počátku v roce 2010 a také vydala brožuru o tradičních stavebních technikách.

Až budete příště obdivovat krásu chorvatských kamenných zídek, vzpomeňte si na práci, která je v nich uložena, a na to, kolik strastí musel člověk vytrpět, aby vytvořil tato krásná díla, na nichž dnes ulpívají naše obdivné pohledy.