Photo by Dorotić & Bosnić / Museum of Apoxymenos

Rok není důležitý: Pět (před)historických artefaktů, které v Chorvatsku musíte vidět

Pět (před)historických artefaktů, které v Chorvatsku musíte vidět

Apoxyomenos na ostrově Lošinji
Apoxyomenos je bronzová socha z antického Řecka, jejíž vznik se datuje do 2. nebo 1. století před Kristem. Jedná se o helenistickou kopii sochy ze 4. století před Kristem. Vysoká je 192 cm a představuje sportovce, který si čistí tělo škrabkou (řecký výraz „apoxyomenos“ znamená „ten, který škrábe“). I když se předpokládá, že takový umělecký motiv nebyl ničím neobvyklým, na světě existuje pouze osm takových soch, a ta z Lošinje je nejlépe zachovalá. Sochu nalezl turista na mořském dně u ostrova Lošinj. Jak se socha dostala na mořské dno? Předpokládá se, že ji do moře za bouře shodila posádka lodi, aby tak zabránila jejímu potopení. Poté, co byla socha v roce 1999 nalezena, trvalo její zrestaurování sedm let. Apoxyomenos má dnes na Lošinji své muzeum.

Tanec mrtvých u městečka Beram
Kostel sv. Marija na Škrilinah, který se nachází v lese nedaleko městečka Beram, je možná malý a izolovaný, ale právě díky tomuto umístění jeho pozdně gotické fresky na stěnách kaple zůstaly nedotčeny. Většina fresek, které namaloval Vincent z Kastavu, zobrazuje život Marie a Ježíše, nicméně nejpůsobivější z nich je zobrazení Tance mrtvých, středověká alegorie na univerzálnost smrti. Na tomto nepřekonatelném obraze vidíme obchodníky, rytíře, šlechtice, ale dokonce i papeže, při tanci se smrtí. Procesí vede kostlivec, který hraje na dudy. Obrazy s motivem tance mrtvých mají připomínat křehkost života. Obraz v kostele sv. Marija na Škrilinah pochází ze 70. let 14. století a je jeden z nejranějších nalezených příkladů zobrazení tance mrtvých.

Vučedolská holubice a nejstarší evropský kalendář v Městském muzeu ve Vukovaru
Archeologické naleziště Vučedol se nachází na břehu Dunaje, asi pět kilometrů po proudu od Vukovaru. Jde o jedno nejdůležitějších nalezišť eneolitické kultury. Sídliště vzkvétalo mezi lety 3 000 a 2 400 před Kristem, tedy souběžně se sumerskou dobou v Mezopotámii, Starou říší v Egyptě a prvním osídlením v Tróji. Hmotná kultura, zejména výroba keramiky, dokazuje přítomnost vysoce rozvinuté civilizace, a to díky výjimečnému technologickému provedení, formě a zdobnosti. Asi nejznámějším pozůstatkem vučedolské kultury je Vučedolská holubice, bohatě zdobená nádoba ve tvaru ptáka vysoká asi 20 cm, která se používala při náboženských rituálech. Kromě Vučedolské holubice je známým artefaktem také Vučedolský Orion, keramická nádoba s ozdobným vzorem, o němž se předpokládá, že je nejstarším kalendářem v Evropě. Vučedolská holubice a Orion jsou uschovány v Městském muzeu ve Vukovaru spolu s dalšími důležitými nálezy a fascinujícími informacemi o vučedolské kultuře.

Záhřebská mumie v Archeologickém muzeu v Záhřebu
Nemusíte jezdit do Egypta, abyste viděli skutečnou mumii. V Archeologickém muzeu v Záhřebu se nachází záhřebská mumie, opravdový unikát světové úrovně. Mumie a pruhy látky, do níž byla zabalena, byly v 60. letech 19. století dovezeny do Záhřebu z Egypta. Po detailním prozkoumání se zjistilo, že kusy látky obalující mumii jsou pokryty zvláštními znaky a zdálo se, že jde o neznámý jazyk. Časem vědci Heinrich Brugsch a Richard Burton (ne ten Richard Burton, který hrál Marka Antonia v „Kleopatře“) odhalili, že ty tajemné nápisy nejsou hieroglyfy, jak se předpokládalo, ale etruský jazyk. Plátno, na němž se nápis nacházel (a které později posloužilo k zabalení mumie), je dnes známé jako „Liber linteus Zagrebiensis“ (Záhřebská lněná kniha). Text se skládá z 1 300 slov v pěti proužcích a jde o nejdelší známý text v etruském jazyce. Kromě toho se také jedná o jediný zachovaný kus lněné knihy z období starověku. Nadále však zůstává tajemstvím, co se v textu vlastně píše a jak se látka s textem jazyka starého národa Itálie dostaly na mumii z Egypta…

Pozůstatky neandrtálců v Muzeu krapinských neandrtálců

Se svými 5 000 obyvateli je Krapina poklidné městečko v Chorvatském Záhoří na severu země. Ukrývá však světově nejdůležitější archeologické naleziště, pokud jde o neandrtálce. Vše začalo dávného roku 1899, kdy na kopci Hušnjakovo brdo nedaleko Krapiny byly nalezeny fosilní pozůstatky několika desítek osob. Ukázalo se, že jde o největší a nejbohatší „sbírku“ neandrtálců nalezenou v jediné lokalitě. Na místě nálezu, ve vesnické krajině kolem kopce Hušnjakovo brdo, se nachází současné Muzeum krapinských neandrtálců. S polojeskyní, multimediálními prezentacemi a několika stezkami, které spojují muzeum s místem vykopávek, připomíná budova muzea obydlí neandrtálců a návštěvníky vrací do pravěkých dob.